Je řazen mezi středně velké blondy (blond = žlutomasý sladký pomeranč), náhodný semenáč ze sadů A. G. Hamlina, které vysadil r. 1879 soudce Isaac Stone v De Land v Glenwoodu na Floridě. Pro vysoké kvality, ranost a odolnost vůči nízkým teplotám (ale méně než ‘Parson Brown’) se dostal mezi přední odrůdy světového exportu. V teplých a vlhkých podmínkách pravidelně plodí dostatečně velké a chutné plody. Středně bujný vzrůst a velikost, úrodnost velmi vysoká, časná a pravidelná, ve srovnatelných podmínkách má z pomerančovníků největší produkci na hektar, přestože plody nejsou největší. Plody malé až středně velké (5-7,5 cm), hmotnost 100-140 g, někdy nedostatečně velké pro trh, kulovité až mírně zploštělé, občas mírně zaškrcené, s brázdičkou. Žlutooranžové oplodí tenké, hladké, jemně zrnité, pevně přiléhavé. Patří k nejlépe vybarveným odrůdám, brzy se vybarvuje, k dobrému vybarvení však potřebuje výkyvy denních a nočních teplot, takže v Turecku a Maroku dosahuje oplodí až tmavě oranžové barvy a je středně silné a hrubší. Dužnina jemná, velmi šťavnatá, nakysle sladká, obsahuje málo kyselin, v plné zralosti dobře vybarvená, ale šťáva jen světle oranžová, z komerčního hlediska je považována za méně vybarvenou. Semen má málo (max 6) nebo většinou žádná v 9-12 různě velkých segmentech. Dlouho ponechané zralé plody na stromě neovlivňují negativně násadu květů v příští sezóně. Jeden z nejranějších kultivarů, dozrává v říjnu až lednu podle místa pěstování, u nás spíše v listopadu až prosinci. Ranost, nedostatek draslíku, pouštní podmínky a vysoká úroda přispívají k menší velikosti plodů. Pěstuje se v Maroku, Argentině, Jihoafrické republice, populární začíná být v Číně díky nízkému podílu kyselin. V úrodných půdách je nejvhodnější podnož bigarádie, v písčitých rough lemon. Americký klon označovaný ‘PB-S-SPB-1-2-3-X-E’ je vzrůstnější a úrodnější. Vhodná odrůda pro pěstování v bytech. Klon ‘Large’ má zřejmě větší plody. Michal
|