|
Kdosi mi říkal, že by to mohlo být háčkem a čárkami v hesle. Protože syn mi jaksi předělává stránky už bezmála rok a výsledkem je pouze stávající chaos, překopíruji text sem.
Jen prosím: až budet mít cukání se smát nad ryze amatérským přístupem, kterým jsme míchali beton a vyztužovali opěrky, uvědomte si, že to bylo ještě v dobách, kdy se toho moc sehnat nedalo...
Tak zde je text:
Když jsem se v r. 1992 rozhodla ke stavbě citrusového skleníku, měl to být pochopitelně skleník co „nejdokonalejší“ – tedy s minimálními náklady jak na pořízení, tak na provoz. A tak jsem zvolila stavbu částečně zapuštěnou do terénu na nezámrznou hloubku (cca 0,75m), což však zároveň znamenalo několik kubíků vykopané zeminy a nerudovskou otázku: kam s ní? Navíc jsem toužila i po alespoň malém tranšeji, v němž bych si vyzkoušela pěstování citrusů či jiných subtropických rostlin. Jenže zbudování tranšeje byly především zase další nechtěné kubíky vykopané zeminy.
Přemýšlela jsem, kam s tou zeminou, když mne to napadlo: copak se musí tranšej opravdu jen vykopávat? Co kdyby se naopak ze zeminy vykopané při stavbě skleníku tranšej nasypal? Zbavím se tak zeminy, nemusím nikam slézat, navíc mohu některé stěny umělé „jámy“ udělat prosklené z lahví se vstupním otvorem. Když pak na zimu stavbu zastřeším, budou mít rostliny i nadále světlo přes prosklení. A tranšejoskleník tak „byl na světě“.
Můj tranšejoskleník byl založen v ploše 2,5 x 2,0m. Delší strany s orientací k východu a západu byly tvořeny montovanými opěrnými zdmi výšky 1,2 a 1,3m nad okolní terén, jižní a severní stěna byla postavena ze čtyřlitrových lahví Šebestovým způsobem na pásový betonový základ s ukončením monolitickým věncem. Různá výška stěn byla volena pro spád zimního zastřešení. V severní straně byl ponechán průchod šířky 60cm s jednoduše prosklenými dvířky v ocelovém rámu. Opěrné zdi východní a západní strany byly tvořeny na místě odlévanými betonovými deskami délky 1,2m tl. 6cm, osazené do přírub sloupků z ocelových I80 se zálivkou cementovou maltou. Sloupky byly vsazeny do betonových patek s hloubkou 65cm a podsypem 15cm (na v Brně nezámrznou hloubku) pískem. Opěrné zdi byly zasypány odpadovou zeminou, z části kompostem a nejhornější část (cca posledních 20cm) přiteplena deskami z polystyrenu tl. 30mm mezi stěnou a zásypem. Na zimu byl vždy v podélné ose tranšejoskleníku vkládán v úrovni věnce středový trámek a prostor byl zastropen prkny s překrytím 30mm silným polystyrenem, přes něj igelit a cca 10cm zeminy. Poté, co v tranšejoskleníku zůstal již jen fíkovník, bylo zimní zastřešení zredukováno na prkna, igelit nebo lepenku a trochu zeminy s pár cihlami na zátěž hydroizolace vůči větru.
Pro úplnost dodávám: základy byly z betonu B12,5 (6 lopat písku na lopatu cementu) s proložením kameny, věnec a opěrné stěny z B20 (3,5 až 4 lopaty písku na 1 lopatu cementu), věnec průřezu 150x150 až 250mm (výška věnce) s podélnou výztuží ze 4xøV8, přivařenou a krajní ocelové sloupky, a třmínky E6 (hladká) po 30cm. Opěrné desky byly v šířce 40 až 45cm – horní desky s výztuží králičím pletivem, střední s plotovým pletivem a dolní s plotovým pletivem a betonářskou výztuží 3 pruty V6, přivázanými na pletivo. Výztuž byla umístěna v deskách při líci směrem do tranšeje. Hutnění betonu propichováním tyčí (základy) a poklepem prknem (opěrky). Provedení bylo samozřejmě svépomocí.
Do tranšeje jsem nakonec zasadila fíkovník, granátové jablko a fejchou s dalším využitím jako množárna pro semenáče kiwi, trifoliát a broskvoní. Všechny tyto rostliny později přežily bez nejmenší úhony zimu s mrazy -20oC a fíkovník po 4 letech poprvé zaplodil. Vzhledem k rychlému rozrůstání fíkovníku jsem musela ostatní rostliny brzy „vystěhovat“ a v r. 1996 kvůli stavbě domu s velkou lítostí část tranšejoskleníku ubourat. V r. 2001 byla posléze z provozních důvodů zbourána i zbylá část.
Závěrem musím konstatovat, že tranšejoskleník zcela splňoval svůj účel a jako pěstební zařízení jej mohu vřele doporučit.
|
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
).
-cokoliv o tranšejích z citrusáře.dík p. Ivo
