Když jseš u toho Chorvatska, tak mám také jeden příběh. V Gradacu, tradiční základně brněnských citrusářů k výletům za citrusy v Opuzenu a okolí, rostl na jedné soukromé zahradě údajně velmi ranný pomerančovník. Také jsem viděl v září, že má žluté plody. Na nějaké ženě z tohoto domu, která byla poučena od paní domácí, že Češi strom olamují
, jsem za pomocí menšího úplatku vymámil ustřihnutí pouze malého roubečku
. ale ten se mně neujal. Časem jsem neznámou odrůdu získal od jiného kolegy a přestože dbám na odrůdovost, udělal jsem vyjímku a z květináče ji přeštěpoval na trifoliátu ve volné půdě skleníku. Už první rostlina v nádobě vůbec nenaznačovala žádanou ranost a když se to opakovalo i u rostliny ve volné půdě, upadla včera v nemilost a zapracovaly velké nůžky. Pomeranče vúbec nedozrají, i v druhém roce moc nezesládnou, mají semena, nikdo je doma nejí. Jsou dvě možnosti, budto žluté plody, které jsme v Gradacu viděli v září byly už z předchozího roku
, nebo u rostliny, kterou jsem dostal od kolegy, došlo k záměně roubů
.
Mou rostlinu ve volné půdě jsem se snažil přeroubovat, ale rouby mezi orig.větvemi a dole pod nimi ve tmě nerostly a odcházely
A jak včera jsem potřeboval naroubovat něco od Ivy
(ze sobotního srazu u mě), tak jsem zprudka rozhodl a téměř dotáhl do konce, to k čemu jsem se odhodlával asi 2 roky. Výsledek řezu je na fotkách. Stovky "roubů a tisíce oček" budu muset spálit. Na rostlině jsem ještě k snažšímu ujmutí nových roubů mimo umožnění přístupu tolik potřebného světla, ponechal i některé větvičky s listy a též na okrasu i nějaké plody.