Zdenìk napsal:
moje rostlina je z roubu od Petra Brože - nevím co mi to tehdy dal s označením WAKAYAMA
Iva Hažmuková napsal:
Zdeňku, myslím, že to neví ani Petr, nebo aspoň o tom má pochybnosti... Bral si ode mne a M. Býčka rouby našich původních Wakayam...
Přenáším diskuzi z Počasí mezi Citrus unshiu
. (Sneku oprav ten Ivanův nadpis
na Citrus unshiu Marc. - díky).
Já jsem měl Wakayamy dvě, obě z Chorvatska.
S první jsem měl štěstí, přesto jako tehdy začínající mladý pěstitel (tedy "bez nároku"
) jsem ji získal v osmdesátých letech z dovozu z Jugoslávie společně s odrůdou Chahara. Mezi "VIP" majitele těchto tehdy superatraktivních odrůd jsem se dostal přátelstvím s p.Sekaninou z Prahy, který tento na tehdejší dobu neopakovatelný dovoz dokázal zrealizovat přes národní podnik Sempra. Snad jsem to napsal dobře, případně např.Josef Selucký
by mě uměl opravit.
Obě odrůdy se od začátku u mne lišily. Wakayama zakrslá, krátké výhony, zkroucenější tmavé listy, ale okamžitě plodící a superanná-okolo září, dle podmínek. Kdežto Chahara byla na pohled "hezčí", delší výhony, hezčí listy, větší plody, ale jednoznačně o něco pozdnější.
Po nějaké době jsem obě vysadil do nově zbudovaného skleníku - tranšeje. Uvedené vlastnosti se opakovaly, odrůdy celkem odlišitelné.
Po nástupu spodní vody jsem po asi 7 letech udělal rekonstrukci, rostliny vyhrabal ze země (a tím značně poškodil už spodní vodou načaté kořeny), udělal nové záhony výše na konstrukci (s přístupen vzduchu odspodu) a vysadil tam Wakayamu. Ta zásah nevydržela (byla také vysílená plozením a mizerným růstem), Chaharu jsem nejdříve "zprovoznil" ve kbelíku a po zakořenění vysadil do nového záhonu, kde žije dodnes. Další Wakayamu jsem si pořídil r.1996 v Opuzenu, ale již ne v družstevním podniku PIK Neretva (zkrachoval), ale u bývalé zaměstnankyně na dvorku, kde citrusy v rodině množili. Odrůdy neměli značené, pouze trošku oddělené ostrůvky rostlin
, navíc paní měla plačící dítě v náručí, takže o pravosti odrůdy se dá vážně pochybovat
.
Tato nová Wakayama rostla lépe než původní (pře Sempru), ale plody jednoznačně nepatří u mně k nejranějším. Na druhé straně - mám ji vysazenou na severní straně, ve stínu, málo slunce, takže se může i jinak chovat. Po čase jsem nabyl přesvědčení, že o Wakayamu nejde (proto jsem si bral další rouby od Ivy na srovnání), ale nyní mně opět nahlodávají Zdeňkovi zkušenosti, kdy u něj tato "druhá Wakayama" dozrává velmi brzy. Problém asi hned tak nerozlousknu.
Na závěr, v Chorvatsku používali dva druhy štítků na prvním (Sempra-rostliny pravděpodobně ze Stanice za južne kulture Dubrovnik) bylo psáno Wakayama, kdežto na štících v Opuzenu (PIK Neretva Opuzen) měli Wakiyama, ale to není podstatné. Přeložit něco z japonského písma není jednoduché.