FÍKOVNÍK ( ficus carica )

Fíkovník je stará kulturní rostlina, původem v jihovýchodní oblasti Malé Asie. Odhaduje se, že v Mezopotámii se pěstoval již před 4 000 roky.

Fíkovník se pěstuje v těžší, ale propustné půdě bohaté na humus, mírně zásadité až neutrální. Nádoba by měla být dostatečně velká, fíkovník má bohatý kořenový systém. Přesazujeme pokud možno každý rok. Během vegetace vyžaduje dostatečnou zálivku hlavně při tvorbě plodů. Přihnojujeme jednou za 14 dnů tekutými hnojivy. Můžeme použít také vykvašený kravěnec, nebo slepičinec, ředěný před zálivkou 1 : 10. U nás pěstované odrůdy vytvářejí plod bez opýlení. Odrůdy, které potřebuji opylit u nás neplodí, protože opýlení obstarává žlabatka fíkovníková, která u nás nežije. Dovezeme - li fíkovník někde z dovolené, nemáme jistotu, že bude plodit. Plody v naších podmínkách dozrávají v letních až podzimních měsících. Rostlinu můžeme pěstovat od jara do podzimu venku na zahradě. Zimujeme při teplotě 0 - 10°C, rostlina je opadavá, takže může zimovat i ve tmě. Při zimování nezaléváme, pouze udržujeme substrát mírně vlhký. Fíkovník potřebuje jako naše stromy vegetační klid i když nemusí být tak výrazný. Pokud nemáme chladnou místnost, kde mu vegetační klid zajistíme, necháme jej co nejdéle venku na balkoně nebo na zahradě, slabší mrazíky do -2°C mu neublíží. Starší rostliny se dají pěstovat celoročně venku na chráněném místě, nejlépe u jižní zdi domu. Fíkovník musí být na zimu zakryt - kořeny zakryjeme polystyrénem a větve obalíme pytlovinou, papírem, chvojím nebo slámou. Takto pěstovanou rostlinu nepřehnojujeme, hlavně ne dusíkem aby dřevo do zimy vyzrálo. Pokud jej pěstujeme v bytech, dáme jej ven až má nerašené listy. Venku jej raději umístíme pod strom do stínu, aby se nespálil. Rostlinu můžeme tvarovat řezem, který dobře snáší. Množení se provádí řízkováním v jarních měsících. Takto množené rostliny plodí již druhým rokem. Ze škůdců se občas objeví sviluška.